Mladí zdravotníci na návštěvě v Beierfeldu
V pátek 27. května se skupina deseti žáků lánské základní školy v doprovodu dvou učitelek vydala na víkendový vzdělávací pobyt do spřáteleného německého Beierfeldu. Zde byli očekáváni členy Školní zdravotní služby místní školy pod vedením pana André Uebeho, aby během následujících dvou dnů nejen poměřili síly a dovednosti, ale také prolomili komunikační bariéry a vyměnili si dosud nabyté zkušenosti. Program byl velmi pestrý. Žáci během víkendu navštívili zámecké muzeum ve Schwarzenbergu, rozhlednu König-Albert-Turm, Muzeum Německého červeného kříže v Beierfeldu a ukázkový důl ve Waschleithe. To nejdůležitější je ale čekalo v sobotu dopoledne - vzájemné porovnání schopností v oblasti první pomoci. Ve smíšených česko - německých týmech prokazovali členové obou skupin Školních zdravotních služeb na jednotlivých stanovištích znalosti z ošetřování raněných, schopnost spolupráce a porozumění. Z Beierfeldu si všichni odvezli spoustu zážitků, dojmů a jedno přání - že toto přátelství bude trvat i do budoucna.
Finančně byla akce zajištěna prostředky ze získaného grantu od Česko-německého fondu budoucnosti, z příspěvku Německého červeného kříže, z příspěvku obce Lány a z příspěvku rodičů žáků.
Mgr. K. Dvořáková
Píše se o nás za hranicemi zde. - na stránkách nahoře přepněte na záložku Videonachrichten, příspěvek s videem naleznete pod datem 31. 5. 2016 10:00
A teď pěkně krok za krokem:
Pátek 27. 5. 10:05 výjezd z Lán, autobus super až na vrzání; chvílemi jsme si mysleli, že se rozpadneme:)Nejvíc ze všeho jsme se těšili na oběd v KFC. Objednali jsme velkou porci jídla – 12 meníček, jelikož jsme měli 150 Kč na každého. Ve 14:30 jsme dorazili na zámek ve Schwarzenbergu, kde jsme měli hodinovou prohlídku muzea a jeli jsme lanovkou za 50 centů. Mezitím nás chytla bouřka, takže jsme zmokli. V 16:00 jsme dorazili do beierfeldské školy, kde na nás čekali naši němečtí zdravotní kolegové. Došli jsme do třídy, kde nám rozdali zelené pytle a v nich byly skvostné, měkké, tiché, velké, zkrátka vysněné „postele“ (opak je pravdou), které jsme museli navíc složit sami. Upřímně – raději bychom spali na zemi (9. třídě to nevadilo, pozn. 9. třídy). André nám řekl, že v 18:00 jdeme na večeři – grilovat. Samozřejmě, že jsme tam šli až po 19 hodině, protože jsme zvládli ještě prohlídku technického centra, kde na nás čekal starosta. K večeři jsme měli bavorské bratwursty, které byly vynikající. Po večeři a hygieně ve sprchách místní plavecké haly jsme šli hrát kuželky. Očekávali jsme bowling, ale byly to…prostě koule bez děr. Moc jsme se těšili do těch „postýlek“. Nemohli jsme dlouho usnout, ale nakonec se to podařilo. (za 8. ročník V. Bobková, A. Kytková, P. Pavlík, S. Přibylová a S. M. Steinbrecher).
Sobota 28. 5. 6:00 skvostné probuzení, jelikož se našim německým kolegům už nechtělo spinkat. Snídaně byla formou švédského stolu s kakaem a granulovaným čajem. Po snídani jsme byli rozděleni do dvou skupin, ve kterých jsme byli namícháni Češi a Němci. Nejdřív jsme psali test z první pomoci a poté jsme se vydali na zdravotnickou bojovku. Soutěž obsahovala nejen zdravotnické znalosti, ale i jiné aktivity, jako například poznávání zvířecích stop, balancování na gumě, svazování provazů dohromady, pomoc utonulému a další. Hlavním cílem byla týmová spolupráce a vzájemná podpora. Soutěž jsme zakončili výborným obědem. Následně jsme šli na rozhlednu, ze které jsme viděli Krušné hory. Cestu z rozhledny nám překazila bouřka, a proto nás museli auty odvézt zpět do školy. Ten den jsme měli k večeři pizzu, na které jsme si moc pochutnali. Po večeři nás čekalo vyhlášení celé soutěže a předání dárků německým kamarádům, od kterých jsme dostali na památku také malou pozornost – plecháčky. Poslední večer jsme si moc užili hraním her, například česko-německé tiché pošty. Je nám líto, že jsme se takto sblížili až teprve v sobotu. (za 9. ročník B. Kejlová, T. Lagová, A. Samuelová a P. Šnejberg)
Neděle 29. 5. Nedělní ráno bylo ve znamení velkých příprav na návrat domů. Po opět skvělé snídani jsme se všichni přesunuli od školy do dvě minuty chůze vzdáleného muzea Německého červeného kříže. Pan André Uebe byl skvělým průvodcem po stálé výstavě, která obsahuje řadu velmi zajímavých exponátů. V horním patře muzea jsme si ještě stihli prohlédnout putovní výstavu o Alici Masarykové a potom už jsme se vydali na návštěvu ukázkového dolu ve Waschleithe, což je část Beierfeldu. Po vyfárání na zemský povrch jsme se už museli rozloučit se všemi, kteří se o nás celý víkend perfektně starali, a také s kouzelnou krajinou německého Spiegelwaldu, kde jsme ve společnosti německých přátel strávili velmi příjemné dva dny. Tím víc se budeme těšit na příští rok, kdy bychom Beierfeldské měli opět přivítat u nás na Lánech. (za 7. ročník V. Rydlová a za pedagogický doprovod K. Dvořáková).
