Třeťáci na výstavě
V úterý 19. 12. jsme měli možnost navštívit v Praze v Galerii Rudolfinum výstavu Nervous Trees Krištofa Kintery, kde jsme se stali nejenom diváky a pozorovateli, ale zároveň jsme mohli přímo vstupovat do jeho díla. Kintera zde nevytvořil pouze díla, která následně vložil do prostoru galerie, ale zároveň i přetvořil prostor samotný. Nejprve jsme vstoupili do Masarykovy pracovny, diskutovali jsme s lektorkou doprovodného programu o spadlém lustru v této místnosti. Spadl náhodně, nebo ho sem autor nainstaloval v této podobě schválně? Vstoupili jsme do umělcovy fantaskní krajiny vytvořené ze součástek elektronických zařízení, realizované instalace Postnaturalia, do přibližně sto metrů čtverečních pokrytých umělou krajinou ze součástek elektronických zařízení, poetickou a drastickou zároveň. Krajinnými elementy byly vzorky umělých květin i pořadače s herbáři. Démon růstu, objekt sestavený z míčů a kulatých předmětů, nás zajímal jak z venku, tak zevnitř. Ve velkém sále jsme narazili na objekty „Nervous Trees“, které se nervózně pohybovaly mezi námi. Mobilní skulptury figurálního charakteru, s hlavami z glóbusů, s těly z rozechvělých suchých větví. Čím víc jsme se kolem nich pohybovali, tím nervóznější byly. V jedné z místností jsme se prodírali mezi sokly z polystyrenu, jehož fragmenty poletovaly galerií a lákaly nás ke hře. V poslední místnosti jsme před sebou uviděli obrovskou pyramidu z praček „We All Want to Be Cleaned“. Důvěrně nám známe pračky v nedůvěryhodném měřítku. V závěrečném workshopu jsme vytvořili laboratoř, ve které jsme experimentovali s různými materiály a vytvořili vlastní krajinné panorama „vyrůstající“ v prostorách Artparku.
Co je umění a kde všude ho hledat? Jak vypadá umělecké dílo dnes? Koho a co potřebuje umělecké dílo ke svému životu? To jsou otázky, na které budeme hledat nadále odpověď na naší cestě vzdělávání a poznávání okolního světa.
Andrea Mariašová
